22:40, 17. 6. 2012

Jedním z nejvíce rozšířených omylů je ten, podle něhož jsou muzikanti promiskuitní jedinci s hromadou zprzněných fanynek na každé štaci. Asi něco jako námořníci. Tak to by asi bylo krásné a příjemné. Opak je pravdou. Popíši běžný hrací den muzikanta hrajícího na zábavách a každý si může udělat vlastní obrázek. 17:00 - kapela se sjíždí u mě doma a jde balit aparaturu, na níž hrála přes týden na zkoušce 17:45 - je sbaleno a naloženo, je plný celý přepravní prostor u dodávky. Muzikanti se jdou umýt a doobléknout, zpěvačka se znovu češe a líčí. 18:05 - kapela odjíždí na hru. Pokud by se jelo hrát někam dále, nebo by byl začátek produkce před 20:00 celý tento koloběh se posouvá adekvátně dopředu. Řídí někdo z kapely - u nás jsem to já. 18:55 - kapela dorazila na místo. Muzikanti vyskakují z auta a rychle si zapalují cigaretu, protože v autě se nekouří. Já nekouřím, a proto se vydávám shánět pořadatele či někoho jiného, kdo má klíče od sálu. Pořadatel tam, samozřejmě, není a personálu přilehlé restaurace jsou problémy kapely většinou naprosto volné. 19:10 - konečně jsme se dostali do sálu, rychle vynášíme aparaturu (je jí opravdu dost a ke všemu je docela těžká - asi 500 Kg), začíná se vybalovat a já odjíždím někam zaparkovat auto, protože u kulturáku většinou není místo. Rychle se vracím na sál a zúčastňuji se stavění aparatury a světel. Do sálu se trousí první hosté, byť ve smlouvě máme přislíbeno, že tomu tak nebude. Konečně je postaveno, děláme zvukovou zkoušku, abychom nazvučili daný sál. Z výčepu se připotácí místní opilec a dožaduje se zahrání své oblíbené skladby. Marně mu vysvětlujeme, že tuto píseň nemáme v repertoáru a že teprve nazvučujeme sál. Opilec se potácí za námi na pódium, ( pokud je jím sál vybaven ), a šlape nám v drahých efektech a kabelech. Občas kácí součásti aparatury. Místní diváci se mohou ztrhat smíchy a opilce povzbuzují. Opilec si všímá zpěvačky a jde se jí dvořit. Ta ho odtáhne zpět do výčepu a rychle prchá z jeho dosahu. 20:05 - Odněkud se vynoří pořadatel s otázkou, proč nehrajeme. Sál je v té době zaplněn s bídou z jedné třetiny. Ptáme se pořadatele na program večera - tím pádem se dovídáme o předtančení, na něž bude potřeba pustit hudbu z CD. Rychle instalujeme CD-přehrávač a sháníme se po inkriminovaném CD-čku. To má manažer tanečníků a ten tu ještě není. Pořadatel si půjčí mikrofon a přes upozornění, aby s ním nechodil před reprobedny, tam neprodleně vběhne a ozve se neskutečný jekot vazbení. Poté co je navrácen zpět z dosahu reprobeden přednese projev (délka je přímo úměrná jeho oblibě v místě bydliště). Začínáme hrát. Přichází manažer tanečníků s CD-čkem, které buď nehraje, anebo má flasch-disk. 20:15 - 02:10 - Probíhá zábava. Hrajeme série - zhruba 50 min hraní a 10 min přestávka. Okolo 21:00 -21:30 se naplňuje sál. Starší ročníky se vítají jak ruská delegace a dožadují se ztišení hudby, aby se mohli bavit. Mladší ročníky se naopak dožadují zesílení hudby a hraní Kabátů, Metallici, AC/DC a podobných kapel. Muzikanti to všem ochotně slíbí načež si stejně hrají co chtějí. A teď přijde to, co každého zajímá. Místní mládenci doprovázení svými, povětšinou hezkými, děvčaty se počnou věnovat popíjení piva a paňáků. Vesele se spolu baví a naprosto ignorují své partnerky. Ty se, pochopitelně, nudí. Po chvíli to nevydrží a jdou společně s jinými děvčaty tancovat. Z parketu je nejdříve spolehlivě vyžene kapela, která začne hrát nějaký ploužák. Postupem času osamělé dívky utvoří páry a tancují i ploužáky. Jejich partneři mezitím spustí u stolu nějaké popěvky stylu "heja, heja" a jméno vesnice či města, v němž se akce odehrává. Osamělé dívky si počínají všímat muzikantů, vesele se na ně začnou hihňat a počnou se dožadovat hraní svých oblíbených písní. O přestávce, později i během hraní, dorazí za kapelou, samozřejmě v hloučku o minimálně dvou dívkách, a špitají svá přání muzikantům do ouška. Ti jsou samozřejmě nadšeni, protože právě buď zpívají, nebo hrají sólo. Ke všemu tou dobou už jsou zpocení, protože na pódiu je nedychatelné vedro, kouř z celého sálu i kamen a kytara, která váží asi 10 Kg má v tu dobu už asi 100Kg. 02:15 - definitivně končí zábava. Kapela, která hrála celý večer mizerně, protože nezahrála "Loocking For Love In The Midnight" či jiný progresivní hit, není navíc ochotná přidat ještě další písně. Mládenci ukončí své popěvky, podle stupně podroušení uchopí nebo se pověsí na své dívky a bystře zmizí ze sálu. Pořadatel, který měl vyplatit kapelu, je buď nezvěstný, nebo "na plech". Servírka nebo číšník, kterého nikdo neinformoval o tom, že ve smlouvě je klauzule o občerstvení kapely na účet pořadatele, se domáhá (většinou úspěšně), zaplacení útraty. Utahaní, zpocení a vyšťavení muzikanti zaplatí a jdou balit a nakládat aparaturu. V tomto okamžiku mizí definitivně všechny fanynky muzikantů ale i ctitelé zpěvačky - co kdyby kapela chtěla, nedej bože, pomoci nakládat. 03:00 - je naloženo, vrchní odstranil z dosahu podroušené servírky, které mladším muzikantům nabízely, za několik paňáků, erotické hrátky. Kapela odjíždí k domovu. 04:00 - dorazili jsme ke mně. Je-li léto, je už vidět. Vykládáme aparaturu, máme hlad a jsme ospalí. 04:30 - rozvážím domů mužskou část kapely - jsou z okolí. Zpěvačka se nám odstěhovala k Staré Boleslavi - ta odjíždí sama. 05:00 - jsem konečně doma, jdu se svléci z propocených a zakouřených šatů, dám si sprchu a kafe, sním banán a jdu si lehnout asi tak v 05:40. Nějak tady postrádám ty zneužité "ctitelky".